Poznávací zájezd do Srbska

V polovině září, v době, kdy se školní rok ještě úplně nerozběhl, se celkem 41 studentů z G3. A, septim a oktáv chystalo na týdenní zájezd na Balkánský poloostrov. Letos bylo naší hlavní destinací vnitrozemské Srbsko a na jeden den i Republika Srbská na území Bosny a Hercegoviny.

V neděli 15. září jsme nasedli do autobusu a vyrazili přes Slovensko a Maďarsko až do cíle naší cesty, tedy Srbska. Po celý týden nás doprovázeli páni profesoři Štěpán Groll, David Burian a Martin Bojkovský a již tradičně také pan průvodce Tomáš.

Následujícího dne, krátce po východu slunce, jsme už z autobusu vystupovali na delší dobu, než jsme očekávali. V plánu byla návštěva pravoslavného kláštera, který byl však překvapivě špatně dostupný. Snad nikdo z nás netušil, že kláštery navštívíme dva a že k tomu bude třeba zdolat dohromady převýšení 600 metrů, ale postupovali jsme statečně a odměna za naše úsilí na sebe nenechala dlouho čekat. V druhém klášteře nás pohostila jedna ze sester, která nám kromě vody nabídla také některé místní dobroty. Od stolu se nám sice zvedalo těžko, avšak nakonec jsme se odhodlali pokračovat až na vrchol Ovčar, odkud se nám naskytl nádherný výhled. Dolů to už potom šlo samo.

Autobus nás následně zavezl do trošku osamocené, ale přesto relativně moderní mládežnické ubytovny v oblasti Zlatiboru, jež se nám stala na 5 dní domovem. Večery jsme si krátili především hraním basketbalu, ping-pongu či stolního fotbalu a neopomněli jsme vyzkoušet ani zdejší bazén. A samozřejmě jsme si vždy rádi pochutnali na typické srbské večeři.

Během dalšího dne jsme navštívili filmové městečko Mećavnik (Drvengrad) režiséra Emila Kusturici, které je zároveň místem trvalého bydliště špičkového tenisty Novaka Djokoviće. Následovala jízda úzkokolejkou Šarganská osmica, která s námi po projetí neuvěřitelného množství tunelů obkreslila dokonalou osmičku.

Odpoledne jsme měli v plánu Srbsko krátce opustit a navštívit historické město Višegrad v Republice Srbské. Zde jsme mohli žasnout nad širokou škálou vědomostí našeho průvodce Tomáše, který nám povyprávěl o místních památkách a kultuře, které vévodí spisovatel Ivo Andrić. Symbolem Višegradu je však most Mimara Sinana a Mehmeda Sokoloviće, jenž je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Byl tu další den a my jsme opět vyzkoušeli nový dopravní prostředek, tentokrát loďky. Během plavby v impozantním kaňonu řeky Uvac jsme pozorovali supy bělohlavé, které lze jinde v Evropě spatřit jen velmi zřídka. Když jsme vystoupili na břeh, stanuli jsme před vchodem do něčeho úžasného – obrovské krápníkové jeskyně, kterou jsme si se zapůjčenými baterkami prošli takřka sami. Zpáteční plavba v chladném počasí byla vykoupena obědem, kterým nás místní pohostili. U teplého čaje a výborného čevapčiči jsme si odpočinuli a nabrali síly na poslední zastávku tohoto dne. Stavili jsme se ve městě Sjenica, kde jsme navštívili největší historickou mešitu v Evropě.

Ráno pátého dne jsme na sebe navlékli teplé oblečení a pevné boty, čekala nás túra. Autobusem jsme se serpentinami propletli až na parkoviště národního parku Tara. S batohy na zádech jsme se vyškrábali na turisticky atraktivní vyhlídku Banjska stena, kde jsme poobědvali. Na vlastní kůži jsme pocítili hornatost srbských končin, a tak řadu z nás konečných 12 km velmi zmohlo. Čekaly nás však už jen tři rychlé zastávky: první u nekropole, další u domku vystavěného na řece Drina a poslední u památníku sjednocení Jugoslávie.

Počasí dalšího dne zůstávalo studené, ale sluneční paprsky jakoby si opět našly cestu k zemskému povrchu. Zprvu jsme se před nimi schovali do jeskyně Stopića, kde nás překvapil nedostatek vody. Poledne jsme již strávili venku v nejznámějším srbském skanzenu Sirogojno, jehož prostřednictvím jsme ještě více pronikli do historie a života Srbů. Poté nás čekal rychlý přejezd k vodopádu Gostilje a návštěva jedné z několika desítek monumentálních skalních bran v Srbsku.

Poslední den jsme celý věnovali hlavnímu městu Bělehradu, kde jsme strávili celkem 9 hodin. Po obědě jsme obdivovali tamní budovy, od radnice a vládní budovy přes chrám sv. Sávy (největší pravoslavnou katedrálu na světě) až po majestátní pevnost Kalemagdan, tyčící se vysoko nad soutokem Dunaje a Sávy. Právě odtud jsme s klidem pozorovali západ slunce, než se každý z nás odebral tam, kam ho srdce táhlo nejvíce. Obchodů i restaurací zde bylo požehnaně, a tak jsme nakoupili ještě poslední suvenýry a jídlo na zpáteční cestu. Pak už nám nic nebránilo, abychom v pozdních večerních hodinách vyrazili k domovu. I přes dvouhodinové čekání na hranicích s Evropskou unií jsme se ke škole vrátili ještě před polednem dne následujícího a všichni jsme si tak přivezli nespočet jedinečných zážitků a nenahraditelných zkušeností až domů.

Na závěr bychom chtěli poděkovat Tomášovi, který nám nebyl jen průvodcem, ale také tlumočníkem a rádcem, a během celého týdne nás obohacoval o nejrůznější informace. Ještě větší dík patří všem zúčastněným profesorům, kteří to s námi někdy opravdu neměli jednoduché, ale i tak se o nás po celou dobu pečlivě starali. Program i organizace zájezdu byly tradičně skvělé. Děkujeme!

Jana Kofroňová, O7.A