Archiv rubriky: Aktuální akce školy

Beseda k 17. listopadu

Minulý pátek dostala naše třída septima A jedinečnou možnost zúčastnit se spolu se sekundou B akce související s nadcházejícím 30. výročím studentské demonstrace 17. listopadu na Národní třídě a Albertově.

Nejdříve jsme se podívali na dokument ČT Konec věčných časů popisující situaci v ČSSR před vypuknutím Sametové revoluce. Autoři projektu vybrali pro každý měsíc roku 1989 jednu konkrétní situaci, kterou si příslušníci StB zaznamenali do spisů jako nevyhovující režimu. Každá z událostí byla něčím zajímavá, postupně nám představily jiný pohled na stav republiky na konci komunistické vlády, než jaký nabízí učebnice dějepisu. Kontrast dnešní a tehdejší doby byl patrný již od úvodní scény, kde policie vyslýchala matku bývalého disidenta Stanislava Devátého za držení zakázaných knih. Mnoho z nich přitom dnes patří k základům české literatury, například romány Josefa Škvoreckého.

Ve druhé části nás čekala diskuze s Mojmírem Kučerou, režisérem zmíněného filmu. Z původní nejistoty, jak bude věkově rozdílné publikum reagovat a co vůbec očekávat, se vyvinula velmi příjemná a užitečná hodina. Pan Kučera zmínil nejen nejrůznější detaily příprav a procesu výroby dokumentu, ale volně navázal i vzpomínkami na 80. léta. Zmínil i několik praktických tipů pro tvoření rozhovoru. Zřejmě všechny mile překvapila jeho otevřenost a ochota, se kterou v závěru odpovídal na naše dotazy.

Celý program jenom potvrdil, že poutavá forma dokáže udělat atraktivními i pro mnohé jinak nezáživná témata. Páteční beseda byla přínosnou rekapitulací důležitých událostí moderní historie a je dobře, že se neustále připomínají jak nám, tak i ještě mladším ročníkům.

Michaela Dvořáková, septima A

Mezinárodní konference GOMUN

Ve dnech 8. až 11. listopadu se odehrál již třetí ročník mezinárodní studentské konference GOMUN, kterou organizují studenti našeho gymnázia. Akce se zúčastnilo více než 150 delegátů, kteří zastupovali přímo členské země Organizace spojených národů, a mnoho dalších z řad organizátorů a dobrovolníků. Účastníci byli rozděleni do sedmi komisí, kde diskutovali o různých tématech, hrozbou íránských jaderných zbraní počínaje a bojem proti nucené a dětské prostituci ve východní a jihovýchodní Asii konče.

Mnoho zahraničních delegátů z více než deseti zemí dorazilo už ve čtvrtek, začínalo se totiž v pátek ráno. Společně s organizátory a českými delegáty se pak potkali v Zasedacím sále Magistrátu hlavního města Prahy, kde měla celá akce vypuknout. Po příchodu všech delegátů a jejich učitelů začal zahajovací ceremoniál, během kterého jsme si vyslechli proslovy od vedoucího informačního centra OSN Michala Broži, ředitelky UNICEF v ČR Pavly Gomby a EVP specialisty společnosti Coca-Cola Česko a Slovensko Ladislava Jelena.

Poté následoval přesun do prostorů naší školy, kde proběhly Icebreakers – hry, během kterých se delegáti mohli seznámit s ostatními méně formální cestou, než je ve zvyku během zbytku konference. Seznamování jsme zakončili společnými večeřemi po komisích a byli natěšení na všechny zážitky, které nás měly následující dny čekat.

Sobota a neděle se nesly v podobném duchu – delegáty čekala v budově našeho gymnázia práce v jejich komisích. Ještě předtím pro ně byla připravena výborná snídaně v podobě domácích vaflí, ovoce a teplých nápojů. Pak už byl čas zahájit hlavní program celé konference – debatování v komisích. Delegáti v nich reprezentovali jednotlivé státy a snažili se prosadit jejich zájmy.

V pondělí bylo na programu vyvrcholení celého GOMUNu. Hlavní částí bylo Valné shromáždění, na něž jsme se opět vrátili do magistrátní budovy na Mariánském náměstí. Delegáti se sešli v hlavním sále budovy a snažili se za pomocí diskuse a argumentů prosadit, či naopak zamítnout jednotlivé rezoluce. Valné shromáždění prodiskutovalo všechna témata a my jsme mohli přejít na Závěrečnou ceremonii. Během ní byly předány ceny pro nejlepší delegáty, poděkovali jsme sponzorům a zhlédli krátký film vytvořený týmem studentských novinářů, kteří celou akci dokumentovali na sociálních sítích i články v tištěných novinách.

Na závěr bych chtěl za všechny účastníky poděkovat lidem, kteří celý GOMUN pořádali. Mezi hlavní organizátory patří kluci z oktáv: Ondra Klásek, Filip Choděra, Ondra Maršák, Martin Dlouhý a Vašek Brdek. Dále bych chtěl poděkovat paní profesorce Plevové, panu profesorovi Grollovi a panu řediteli, kteří na akci dohlíželi a pomohli nám ji uspořádat. Lidí, kteří zajišťovali všechny potřebné věci a plnili přání všech účastníků, však bylo mnohem více. I oni všichni si zaslouží velké poděkování.

za GOMUN Press team Šimon Rogner, O8.B

Španělská kultura křížem krážem

Španělská kultura je synonymem emocí. Nelze ji nezúčastněně pozorovat zpovzdálí, je třeba ji prožít a „ochutnávat“ všemi smysly.

Každoročně počátkem listopadu vinohradské studio Itaka připravuje interaktivní program pro školy, nazvaný Španělská kultura křížem krážem, opravdovou „ochutnávku“ alespoň části toho, co země na Pyrenejském poloostrově může nabídnout.

Každý rok má tento pořad úspěch mezi skupinami studentů španělštiny naší školy, kteří se ho účastní. V letošním roce to byli studenti G2.A, kteří se nechali unést rytmem a melodiemi temperamentního flamenka, vyzkoušeli si hru na cajón, jak správně rozevřít a používat vějíř, pozápasili s kastanětami, pokusili se o graciézní taneční pohyby s mantónem, flamenkovým přehozem. Připomněli si to, co je typické pro jednotlivé části Španělska a také významné osobnosti španělské historie, kultury a sportu. Aby kulturní hostina byla dovedena k dokonalosti, na závěr pořadu nechyběly typické španělské chuťovky – tapas a nealkoholická sangría.

I letos, stejně jako v předchozích letech, si všechny smysly „přišly na své.“

I.Svobodová

Poznávací zájezd do Skotska

Na začátku října se jako každý rok uskutečnil poznávací zájezd do Velké Británie, kterého se mají možnost zúčastit studenti sext a G2.

Letos se 48 studentů pod dohledem paní profesorky Kyliánové, Říhové a Hrychové vydalo poznávat krásy nejsevernější části ostrova- Skotska.

V pátek 4. října jsme do autobusu nastupovali s téměř nedopnutými kufry, taškami přeplněnými svačinami a hlavně plní očekávání, co nás následující týden čeká.

V sobotu dopoledne náš autobus zaparkoval v Amsterdamu, kde jsme strávili téměř celý den. Naší první atrakcí byla hodinová plavba lodí, ze které jsme měli krásný výhled na centrum města. Po krátké procházce v malebných uličkách s naší průvodkyní Káťou jsme dostali krátký rozchod, abychom si Amsterdam mohli prozkoumat sami. Naše kroky tedy většinou vedly na květinový trh, do obchodů se suvenýry nebo do pekáren a cukráren s tradičními waflemi.

Odpoledne už nás čekalo jen nalodění na trajekt a noční cesta do New Castle v Anglii.

V neděli jsme zamířili na ostrov Holy Island, kde jsme si poprvé okusili pravé skotské počasí a prohlídku strávili zabalení v pláštěnkách s deštníky.

Později téhož dne jsme navštívili bývalé sídlo skotského spisovatele Waltera Scotta, jehož život nám skotskou angličtinou popisoval místní průvodce. Poté, co jsme si prošli přilehlé zahrady, vydali jsme se směrem k Edinburghu a vychutnali si první večeři v hostitelských rodinách.

Další den jsme měli cestou do městečka Stirling možnost vyfotit si obrovské sochy koní zvané Kelpies. Ve Stirling jsme si prošli rozsáhlý renesanční hrad Stirling Castle. Naší další zastávkou byl Národní park Trossachs, ve kterém jsme vystoupali na kopec Ben A’an. Počasí nám přálo a tak jsme se mohli z jeho vrcholu kochat krásným výhledem do údolí. Večer jsme se opět rozdělili a noc strávili v hostitelských rodinách.

V úterý jsme popojeli do Edinburghu a program jsme zahájili prohlídkou jachty HMY Britannia, kterou jsme si prošli dokonce s českým audioprůvodcem. Naše další kroky vedly do centra hlavního města. Vyšplhali jsme k památníku padlých v Napoleonských válkách na pahorku Calton Hill, odkud jsme měli krásný výhled na celé město. Prošli jsme se i k Holyrood Palace, Edinburgh Castle a památníku Waltera Scotta. A než jsme vyrazili zpátky k rodinám, měli jsme čas nakoupit suvenýry a stavit se v místních kavárnách.

Další den ráno jsme měli možnost setkat se s generálním konzulem České republiky ve Skotsku, s panem Paulem Milarem. Pan Milar nám vyprávěl o svém životě, o svých oblíbených místech ve Skotsku i o tom, co obnáší práce konzula. Navštívil s námi také Rosslynskou kapli, kterou proslavil film Šifra Mistra Leonarda. Po prohlídce kaple jsme se vydali do městečka St. Andrews, ve kterém jsme navštívili golfové muzeum a prošli jsme si kampus nejstarší skotské univerzity, na které studoval i princ William a jeho manželka Kate. Po krátkém rozchodu jsme se vydali do hostitelských rodin na závěrečnou večeři.

Ve čtvrtek jsme vyrazili směrem ke skotským hranicím, za kterými jsme si prohlédli pozůstatky Hadriánova Valu a pevnosti Verovicium, která zde stojí už od 2. století.

Po prohlídce jsme nasedli do autobusu a vyrazili směrem k New Castlu, kde jsme se odpoledne nalodili na trajekt a vypluli směrem k Amsterdamu.

V pátek už nás čekala pouze celodenní cesta domů, během které jsme měli spoustu času prohlížet si nespočet vyfocených fotek, vstřebávat všechny zážitky a dospávat nenaspané.

Za všechny tři naše třídy bychom chtěli moc poděkovat našim profesorkám, skvělé průvodkyni Kátě a řidičům Honzovi a Tomášovi za trpělivost, ochotu zodpovídat naše nekonečné dotazy a především za zájezd, na který jen tak nezapomeneme.

Zuzana Augustová, 06.B

Beseda s Karlem Schwarzenbergem

V pondělí 30.září 2019 jsme na naší škole přivítali vzácnou návštěvu – bývalého ministra zahraničí a v současnosti poslance Parlamentu ČR pana Karla Schwarzenberga.

V rámci zhruba 1,5 hodinové besedy se studenti nejen maturitních ročníků, ale i zájemci z jiných tříd mohli pana poslance zeptat v podstatě na cokoliv. Zazněly jak otázky týkající se aktuálních politických témat, tak i témat osobnějších. Pan poslanec nás několikrát rozesmál svým neopakovatelným humorem.

Myslím, že toto setkání bylo velmi zajímavé a pro všechny zúčastněné obohacující.

Poznávací zájezd do Srbska

V polovině září, v době, kdy se školní rok ještě úplně nerozběhl, se celkem 41 studentů z G3. A, septim a oktáv chystalo na týdenní zájezd na Balkánský poloostrov. Letos bylo naší hlavní destinací vnitrozemské Srbsko a na jeden den i Republika Srbská na území Bosny a Hercegoviny.

V neděli 15. září jsme nasedli do autobusu a vyrazili přes Slovensko a Maďarsko až do cíle naší cesty, tedy Srbska. Po celý týden nás doprovázeli páni profesoři Štěpán Groll, David Burian a Martin Bojkovský a již tradičně také pan průvodce Tomáš.

Následujícího dne, krátce po východu slunce, jsme už z autobusu vystupovali na delší dobu, než jsme očekávali. V plánu byla návštěva pravoslavného kláštera, který byl však překvapivě špatně dostupný. Snad nikdo z nás netušil, že kláštery navštívíme dva a že k tomu bude třeba zdolat dohromady převýšení 600 metrů, ale postupovali jsme statečně a odměna za naše úsilí na sebe nenechala dlouho čekat. V druhém klášteře nás pohostila jedna ze sester, která nám kromě vody nabídla také některé místní dobroty. Od stolu se nám sice zvedalo těžko, avšak nakonec jsme se odhodlali pokračovat až na vrchol Ovčar, odkud se nám naskytl nádherný výhled. Dolů to už potom šlo samo.

Autobus nás následně zavezl do trošku osamocené, ale přesto relativně moderní mládežnické ubytovny v oblasti Zlatiboru, jež se nám stala na 5 dní domovem. Večery jsme si krátili především hraním basketbalu, ping-pongu či stolního fotbalu a neopomněli jsme vyzkoušet ani zdejší bazén. A samozřejmě jsme si vždy rádi pochutnali na typické srbské večeři.

Během dalšího dne jsme navštívili filmové městečko Mećavnik (Drvengrad) režiséra Emila Kusturici, které je zároveň místem trvalého bydliště špičkového tenisty Novaka Djokoviće. Následovala jízda úzkokolejkou Šarganská osmica, která s námi po projetí neuvěřitelného množství tunelů obkreslila dokonalou osmičku.

Odpoledne jsme měli v plánu Srbsko krátce opustit a navštívit historické město Višegrad v Republice Srbské. Zde jsme mohli žasnout nad širokou škálou vědomostí našeho průvodce Tomáše, který nám povyprávěl o místních památkách a kultuře, které vévodí spisovatel Ivo Andrić. Symbolem Višegradu je však most Mimara Sinana a Mehmeda Sokoloviće, jenž je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Byl tu další den a my jsme opět vyzkoušeli nový dopravní prostředek, tentokrát loďky. Během plavby v impozantním kaňonu řeky Uvac jsme pozorovali supy bělohlavé, které lze jinde v Evropě spatřit jen velmi zřídka. Když jsme vystoupili na břeh, stanuli jsme před vchodem do něčeho úžasného – obrovské krápníkové jeskyně, kterou jsme si se zapůjčenými baterkami prošli takřka sami. Zpáteční plavba v chladném počasí byla vykoupena obědem, kterým nás místní pohostili. U teplého čaje a výborného čevapčiči jsme si odpočinuli a nabrali síly na poslední zastávku tohoto dne. Stavili jsme se ve městě Sjenica, kde jsme navštívili největší historickou mešitu v Evropě.

Ráno pátého dne jsme na sebe navlékli teplé oblečení a pevné boty, čekala nás túra. Autobusem jsme se serpentinami propletli až na parkoviště národního parku Tara. S batohy na zádech jsme se vyškrábali na turisticky atraktivní vyhlídku Banjska stena, kde jsme poobědvali. Na vlastní kůži jsme pocítili hornatost srbských končin, a tak řadu z nás konečných 12 km velmi zmohlo. Čekaly nás však už jen tři rychlé zastávky: první u nekropole, další u domku vystavěného na řece Drina a poslední u památníku sjednocení Jugoslávie.

Počasí dalšího dne zůstávalo studené, ale sluneční paprsky jakoby si opět našly cestu k zemskému povrchu. Zprvu jsme se před nimi schovali do jeskyně Stopića, kde nás překvapil nedostatek vody. Poledne jsme již strávili venku v nejznámějším srbském skanzenu Sirogojno, jehož prostřednictvím jsme ještě více pronikli do historie a života Srbů. Poté nás čekal rychlý přejezd k vodopádu Gostilje a návštěva jedné z několika desítek monumentálních skalních bran v Srbsku.

Poslední den jsme celý věnovali hlavnímu městu Bělehradu, kde jsme strávili celkem 9 hodin. Po obědě jsme obdivovali tamní budovy, od radnice a vládní budovy přes chrám sv. Sávy (největší pravoslavnou katedrálu na světě) až po majestátní pevnost Kalemagdan, tyčící se vysoko nad soutokem Dunaje a Sávy. Právě odtud jsme s klidem pozorovali západ slunce, než se každý z nás odebral tam, kam ho srdce táhlo nejvíce. Obchodů i restaurací zde bylo požehnaně, a tak jsme nakoupili ještě poslední suvenýry a jídlo na zpáteční cestu. Pak už nám nic nebránilo, abychom v pozdních večerních hodinách vyrazili k domovu. I přes dvouhodinové čekání na hranicích s Evropskou unií jsme se ke škole vrátili ještě před polednem dne následujícího a všichni jsme si tak přivezli nespočet jedinečných zážitků a nenahraditelných zkušeností až domů.

Na závěr bychom chtěli poděkovat Tomášovi, který nám nebyl jen průvodcem, ale také tlumočníkem a rádcem, a během celého týdne nás obohacoval o nejrůznější informace. Ještě větší dík patří všem zúčastněným profesorům, kteří to s námi někdy opravdu neměli jednoduché, ale i tak se o nás po celou dobu pečlivě starali. Program i organizace zájezdu byly tradičně skvělé. Děkujeme!

Jana Kofroňová, O7.A

Zájezd do Anglie 16.-22.6. 2019

V neděli jsme se před třetí hodinou odpolední shromáždili na Strašnické a čekali na autobus. Ten přijel na minutu přesně a my mohli nadšeně mávat našim rodičům plni energie, ač bylo nesnesitelné horko. Cesta přes noc se nesla v duchu pokusů o spánek a křiku ostatních. Řidiči Míša a Míra z nás měli velkou radost.

V pondělí v brzkých ranních hodinách jsme po snídani hráli na zemi v přístavu Calais karty a čekali na trajekt. Na ten jsme se nalodili o hodinu později a už jen sledovali blížící se anglické křídové útesy. Poté nás čekala prohlídka města Brighton, jeho krásného mola s atrakcemi a Royal Pavilionu, bývalého královského paláce, který je postavený v indo-saracénském stylu. Palác působil jako by se do města vůbec nehodil, ale my jsme obdivovali jeho vnitřní i vnější krásy. Navštívili jsme také Sea Life Centre plné různých mořských živočichů včetně žraloků a obrovských želv. Po úspěšném nakupování jsme se navečer přesunuli do Worthingu, kde jsme měli strávit následujících pár dní. Po vřelém přivítání u hostitelských rodin jsme všichni ocenili teplou večeři i postel.

Následujícího krásného dne jsme se všichni sešli v St George´s School of English, kde jsme byli rozděleni do čtyř skupin a začaly nám lekce angličtiny. Po dvanácté hodině jsme naobědvaní naběhli do autobusu a cestovali na útesy Seven Sisters. Procházeli jsme se po útesech a i přesto, že nám byly povoleny 5% ztráty na studentech, nikdo nikam nespadl a vrátili jsme se všichni. Po tom, co někteří přestali válet sudy ze stráně, obdivovali jsme příkré stěny útesů, majáčky jako malované a krásné pláže hned vedle nich. U autobusu jsme zhltli porce párků od řidičů. Po večerním návratu si nás opět rozebraly rodiny a cestovali jsme každý domů.

Středečního rána jsme se neochotně sešli všichni opět ve škole a absolvovali své hodiny. Po obědě a konverzaci se spolužáky, které jsme neviděli dlouhé 3 hodiny, jsme se znovu odebrali do autobusu a jeli směrem do města Portsmouth. Navštívili jsme muzeum Mary Rose Ship, která byla součástí válečného loďstva Jindřicha VIII. Loď byla vytažena z vody až v roce 1982, ale všichni jsme obdivovali její zachovalost. Odpoledne všechny nadchly nákupy v outletu uprostřed města. Kromě toho jsme alespoň ze země mohli obdivovat majestátnost vyhlídkové věže Emirates Spinnaker Tower, jejíž vzhled byl inspirován hotelem Buržd al-Arab v Dubaji. Večer si nás opět vyzvedli naši náhradní rodiče.

Pátého dne jsme po škole dostali certifikáty o úspěšném absolvování kurzu angličtiny, rozloučili se se svými anglickými učiteli a vydali se do hradu Arundel. Ve filmu Frozen (Ledové království) se představil jako sídlo obou princezen, ve skutečnosti se jedná o soukromé sídlo vévody z Norfolku. Po skupinkách jsme procházeli hradem a pozorovali z hradeb přilehlé zahrady. Hrad má velmi majestátní zřízení a je vystavěn na obrovské ploše. Ještě lepší byla zahrada, kterou jsme měli čas si projít celou sami. Když už nebylo co fotit, vyrazili jsme směrem domů do Worthingu.

Brzo ráno v pátek jsme už stáli s kufry u vlakového nádraží a páni řidiči postupně všechno naložili do autobusu. Loučení s hostitelskými rodinami bylo smutné a většina z nás si na své rodiny vzala ještě čísla nebo adresy. Po delší cestě jsme už ale stáli v Londýně u O2 Areny a připravovali se na delší pochod. Přejeli jsme lanovkou na druhou stranu Temže a pokračovali cestou londýnským vlakem. Po výstupu z vlaku už se nám naskytl pohled na Tower Bridge a Tower of London. Tam jsme si vystáli frontu na korunovační klenoty a ještě dlouhou dobu se procházeli po Toweru. Poté jsme přešli Tower Bridge a odebrali se směrem k London Eye. Více než půlhodinovou jízdu v kole jsme si všichni užili a z ptačí perspektivy sledovali postupně Big Ben, Houses of Parliament, Buckingham Palace, St. Paul‘s Cathedral a mnoho dalšího. Po opuštění London Eye jsme už pospíchali k autobusu, kde jsme se již po několikáté přiživili na párcích a spokojeně jsme usedli do autobusu na cestu domů. Za krátkou chvíli jsme i s autobusem vjeli do vlaku u Eurotunelu, kde jsme měli celý jeden vagon pro sebe. Cesta nám přišla krátká, ale vypnutí motoru v autobuse nás donutilo vylézt ven a povídat si na zemi před autobusem. Poté už jsme pokračovali klidnou cestou až do Česka.

Domů jsme přijeli v sobotu okolo 11 hodiny dopolední a všichni jsme ulehli vyčerpaně do postelí.

Později jsme se všichni shodli na tom, že naši páni řidiči, průvodkyně Vendy a Bára a také profesoři byli super, měli absolutně skvělý smysl pro humor a moc jsme si to díky nim užili. Děkujeme!!!

Studenti 03A a 03B

Zájezd do Švýcarska

6.5. – 11.5. 2019

V pondělí v deset hodin večer jsme se všichni do jednoho sešli na Strašnické a nedlouho poté jsme již seděli v autobuse a natěšeni na společný výlet mířili na Plzeň. Byl nám představen plán následujícího dne, paní průvodkyně, řidiči Vasil a Vašek i kuchař Gustav. Pak jsme se většinu cesty pokusili prospat. Naší první skutečnou zastávkou, nepočítám-li několik českých a německých čerpacích stanic, byla Kostnice. Zhlédli jsme mimo jiné Husovu ulici, Husův dům, Husův kámen a sochu kurtizány. Následně jsme pokračovali dál na jihozápad a zastavili u Technoramy, obrovské několikapatrové haly plné fyzikálních pokusů a přístrojů. Tam jsme strávili několik hodin a potom už nás čekalo jen večerní ubytování v naší horské chatě.

Po příjemném probuzení na naší horské chatě jsme se vydali na cestu do samotného CERNu, který byl již od začátku naším hlavním cílem. Počasí nám sice moc nepřálo, ale i tak jsme si mohli prohlédnout skulpturu velkého fyzikálně-matematického „taháku“ před návštěvnickým centrem. Dále následovala prohlídka prvního ze dvou muzeí, která měla za úkol návštěvníkům vysvětlit princip urychlování částic, průběh jejich srážek a také konstrukci 27 km dlouhého urychlovače LHC. Během návštěvy jsme se setkali s ukázkami vyřazených detektorů, u nichž bylo vysvětleno, na jakém principu fungují a také s částmi bývalých urychlovačů. Poté jsme pokračovali do druhého muzea, kde se nacházela spousta „artefaktů“ z doby rozvoje CERNu, jako třeba první webový server.

Naše cesta dále pokračovala do Ženevy, kde jsme si z poměrně slušné blízkosti, asi 10 m, mohli prohlédnout vodotrysk tryskající do výšky 140 metrů s úsťovou rychlostí asi 200 km/h a dále také prohlídka historické části města. Na zpáteční cestě, která vedla přes business centrum Ženevy, jsme zastavili u sídla Organizace spojených národů a mohli si prohlédnout okolní stavby reprezentující mír a lidská práva. Následovala cesta zpět na ubytování, kde se skoro každý těšil na ulehnutí do postele po takto nabitém dni.

Ve čtvrtek jsme měli před sebou opět nabitý program ve francouzské oblasti Švýcarska, který jsme si nenechali zkazit ani pochmurným počasím. Náš den jsme začali procházkou podél Ženevského jezera od gotického hradu Chillon až do nedalekého pobřežního města Montreux. Zde jsme navštívili bývalé prostory nahrávacího studia Mountain Studios. Ty jsou dnes přetvořeny na muzeum věnované hudební skupině Queen, která v těchto prostorech totiž mnoho let tvořila.

Z Montreux jsme se přesunuli do Olympijského muzea ve městě Lausanne, které myslím bývá po právu nazýváno jedním z nejkrásnějších evropských muzeí.

Náš čtvrtý den pobytu jsme zakončili krátkým přejezdem přes hranice. Přímo z Lausanne jsme se totiž vydali parníkem přes Ženevské jezero do francouzského lázeňského města Évian. To je proslulé především díky minerální vodě nesoucí stejný název, která pochází právě odsud.

Po návratu přes jezero zpět vyrazil náš autobus zpět do ubytování, kde jsme před sebou měli poslední noc.

A najednou tu byl poslední den našeho zájezdu, na který se ale někteří z nás těšili možná úplně nejvíc. Po snídani a vyklizení pokojů jsme se přesunuli k sýrárně Gruyères, kde jsme se za doprovodu kravičky Trešinky dozvěděli o tradičním procesu výroby švýcarského sýru. A potom už jsme před sebou měli druhou část gastronomického poznávání Švýcarska – čokoládovnu Cailler, kde kromě mnoha zajímavých informací o historii a zpracování čokolády byla také bohatá ochutnávka. Spokojení a s plnými žaludky jsme se vydali autobusem do hlavního města Bernu. Pozdravili jsme místní medvědí celebrity, prošli si historické centrum města a poté už nás čekal jen celonoční přejezd přes Německo zpět do Prahy.

Studenti O 7.B