Poznávací zájezdy Francie

„J´irai revoir ma Normandie“*

… (aneb studijní a poznávací zájezd do Francie – květen 2011)

Studovat cizí jazyk neznamená jen nekonečné trápení nad učením se slovíček a memorování gramatických pouček a pravidel. Jazyk, to jsou především lidé, kteří jím hovoří, jejich mentalita, kultura, zvyky, historie a prostředí, které je obklopuje. Proto se každý rok snažíme odměnit celoroční úsilí naších studentů ve školním lavicích právě setkáváním s živým jazykem, jak říkají Francouzi „tête à tête.“ (pozn.“tváří v tvář). Cíle našich výletů do Francie se mění tak, abychom jim ukázali nejrůznější podoby této krásné země. V letošním roce jsme zvolili pětidenní zájezd do Normandie s návratem přes Paříž. Našim cílem bylo přiblížit studentům stránky staré i moderní historie této oblasti.

Z Prahy jsme odjížděli 3.května ve večerních hodinách. Ráno nás zastihlo sice poněkud pomačkané a rozlámané po noci strávené v autobuse, ale to nám nic neubralo na optimismu, se kterým jsme vyrazili takřka za východu slunce obdivovat skvost francouzské gotiky – katedrálu v Remeši. Andělé nad vstupními portály sledovali s potměšilými úsměvy naše nezvyklé ranní hemžení.

Cílem cesty ovšem bylo hlavní město Normandie, Rouen. Město, které svými památkami okouzlovalo turisty i umělce, město, které udělalo smutnou tečku za osudem Johanky z Arku, katedrála, kterou proslavil na svých obrazech Claude Monet, hrázděné domy, náměstí Vieux Marché … a k tomu nezapomenutelná atmosféra úzkých uliček s malými obchůdky všeho druhu.

Další den nabídl zvláštní spojení staré a nové historie. Ráno vedla naše cesta do historického města Bayeux, pro změnu s návštěvou opět úžasné gotické katedrály. Prohlídku nám nečekaně oživil tamní varhaník tóny díla Césara Franca. Město Bayeux je ale známé spíše svou tapiserií (Tapisserie de la reine Mathilde), ojedinělým dílem, které na 70 metrech své úctyhodné délky znázorňuje dobití Anglie Normany v roce 1066. Pak jsme se velkým skokem přenesli z 11.století století do historie 20.století, historie bohužel opět válečné, spjaté s blížícím se koncem 2.světové války. Mořské lázně Arromanches na pobřeží Atlantiku nás uvítaly nádherným slunečným počasím, tolik odlišným od nevlídného počasí v červnu 1944, kdy se na zdejších plážích vylodila spojenecká vojska. Prohlédli jsme si muzeum a pláže, prošli se po hřbitově, na kterém spočívají oběti této nešťastné události. Odpoledne jsme opustili zádumčivou atmosféru těchto smutných míst a vyrazili do regionu Basse-Normandie obdivovat jeden z turistických symbolů Francie, opatství Mont Saint-Michel, památku UNESCO od roku 1979.

Čtvrtý den začal poněkud „městsky“ a opět historicky, prohlídkou města Caen, „hlavního města“ regionu Basse-Normandie a départementu s výmluvným názvem Calvados. Poté jsme vstřebávali atmosféru malebného přístavu Honfleur a den jsme uzavřeli procházkou po nádherných vápencových útesech a odpočinkem na oblázkové pláži u městečka Etretat.

Následující den nás uvítala Paříž, Paříž se všemi svými památkami, ruchem hlavního města a světové metropole, Paříž se svou nezapomenutelnou atmosférou. Loučili jsme se s ní pozdě večer projížďkou parníčkem po Seině. Při pohledu na blikající, či spíše prskající osvětlení „Eiffelovky“v nastávajícím soumraku bylo slyšet názory: „Kýč, … ale krásný!“

Protože všechno má svůj konec, přiblížil se i definitivní závěr našeho zájezdu a noční přejezd zpátky domů, do Prahy. „Dobyli“ jsme další kousek Francie. Kampak vyrazíme za poznáním příští rok? Nechte se překvapit.

Irena Svobodová za PK románských jazyků

Pozn. Název a úvodní slova lidové písně z Normandie.