Pondělí 10. června jsme začali příjezdem k trajektu v městečku Meersburg, odkud jsme v 5:30 vyrazili lodí Tábor do Kostnice. Po příjezdu jsme zaparkovali na parkovišti u nádraží a po krátké pauze na snídani jsme se vydali na procházku městem. Viděli jsme sochu Imperie, budovu bývalého koncilu, katedrálu Panny Marie, Husův dům a Husův kámen. Po procházce, která trvala něco málo přes hodinu a půl, jsme se vydali na hodinový přejezd autobusem do Schaffhausenu, kde jsme zavítali do pevnosti Munot. Odtud jsme šli asi 5 kilometrů k Rýnským vodopádům. Kvůli vysokému stavu vody jsme se nemohli podívat na vyhlídku uprostřed vodopádů, a tak jsme absolvovali pouze 15 minutovou okružní plavbu pod vodopády. Od vodopádů jsme přejeli na ubytování v obci Jaun, kde nás čekala večeře a individuální večerní program.

V úterý 11. června byl kvůli nepříznivým podmínkám program pozměněn, a tak jsme se místo na horu Bäderhorn vydali k Ženevskému jezeru. Nejprve jsme navštívili středověký vodní hrad Chillon. Tam jsme se během individuální prohlídky podívali do téměř všech místností a prostor hradu. Poté jsme se autobusem přemístili do Montreux, kde jsme se nejprve podívali do muzea skupiny Queen, která v tomto městě měla nahrávací studio, a poté jsme měli krátký rozchod na občerstvení a nákupy. Autobusem jsme dále jeli do Lausanne. Tam jsme šli do Olympijského muzea. Zde jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí z interaktivní výstavy a zábavných prvků. Potom jsme také navštívili centrum města, kde se nachází katedrála Notre-Dame. Po její návštěvě jsme měli rozchod a poté jsme jeli zpět na ubytovnu v Jaunu.

I ve středu byla snídaně jako vždy v 7:15 a okolo osmé byl sraz. Nejprv jsme navštívili vodopády Trümmelbach. Vyjeli jsme nahoru výtahem a ocitli se v jícnu hory, kde masa dunící vody připomínala jícen samotného pekla.

Pak jsme pokračovali do soutěsky řeky Aary, kde jsme dostali letáčky s mapou. 

Soutěska je dlouhá 1 400 m a nejužší místo je dlouhé 1 metr, největší má pak 40 metrů. Nejvyšší místo činí 180 metrů a nejvyšší naměřená úroveň vody je 5 metrů. Řece trvá 11 minut protéct celou soutěskou. 

Dále jsme pokračovali do skanzenu Ballenberg. Areál skanzenu je opravdu velký, takže jsme nestihli všechno U některých z historických domů byla i zvířata – např. prasata, krávy a v jedné stáji jsme našli i koně. Ve skanzenu jsme měli nejdelší rozchod. Poté jsme jeli zpátky na chatu, kde jsme měli večeři v 18:00. Po večeři nám bylo řečeno, co nás čeká další den. Poté jsme až do večerky měli volno.

Ve čtvrtek 13. června jsme se vydali na Bäderhorn. Vstávali jsme jako obvykle v 6:45. Sraz jsme měli kolem osmé hodiny ranní. Na začátku nám počasí moc nepřálo a i vrchol Bäderhornu byl zamlžený. Jeli jsme cca 10 minut autobusem a dál jsme museli pěšky.  Po cestě se počasí zlepšovalo. Nejprve jsme měli mírné stoupání po asfaltové cestě k sýrárně, kterou vlastnila velmi milá paní, která nám ukázala, jak se vyrábí domácí sýr. Dále nás už nečekalo nic jiného než stoupání po kamenité strmé stezce. Na vrcholu jsme mohli vidět celá pohoří a i náš autobus. Kolem druhé hodiny jsme se vraceli do chatky v Jaunu. Měli jsme dvě hodny na to ,abychom si začali balit věci do kufrů. Večer jsme šli ještě k malé hradní zřícenině nad Jaunem. Po návratu jsme měli volno.

V pátek ráno 14. června jsme se již mírně znaveni předchozími dny naposledy nasnídali v Jaunu, rozloučili se a vydali se směr čokoládovna Maison Cailler v Brocu. Tam nás čekala interaktivní prohlídka, která nám osvětlila historii čokoládovny a výrobu čokolády samotné. Též jsme mohli ochutnat z poměrně bohaté ochutnávky. Téměř všichni si potom v prodejně čokoládovny nakoupili zásoby pochutin i domů. Poté nás čekala ještě prohlídka nedaleké sýrárny v Gruyères, kde jsme si mohli prohlédnout zrající sýry a pan průvodce nám alespoň trochu přiblížil, jak se vyrábí. Následoval kratší rozchod v městečku, jehož účelem bylo podívat se do zdejšího katolického kostela. Den jsme zakončili několikahodinovou návštěvou Bernu, ve kterém jsme si prohlédli medvědy v medvědím příkopu,dále vystoupali na věž katedrály Münster, jejíž úctyhodná výška činí 101 metrů, a nám se naskytl nádherný výhled. Pak už nás čekaly jen poslední nákupy a noční cesta domů. Do Prahy jsem dorazili v sobotu 15. června ve 4:00

Chtěli bychom závěrem poděkovat panu průvodci Ondřeji Kafkovi, panu řidiči Martinovi, paní prof. Kantové a Šimkové a v neposlední řadě panu prof. Bohuslavu Zezulovi. Švýcarsko jsem si skutečně všichni užili!

Benešová, Stráňavová, Polák, Mrštinová, Mana (kvarta B)