15. 3. se pro kvarty a kvinty uskutečnil výlet do bývalého koncentračního tábora (přesněji věznice Gestapa) a ghetta v Terezíně. Byl to silný, zato poučný zážitek. Ač ne vše bylo příjemné, vlastně to bylo spíše nepříjemné, přiblížilo nám to pohled do minulosti a utvořili jsme si lepší obrázek o tom, jaké nelidskosti a odpornosti se děly.

Nejdříve jsme se byli podívat v Malé pevnosti. Pevnost sice moc malá není, ale v porovnaní s tím, že vysokými hradbami byl dříve obehnán celý Terezín, jí její název patří.

Už při příjezdu na vás padne smutná nálada, ale není to nic v porovnání s tím, když jdete pěšky z parkoviště k pevnosti. Cestou míjíte hřbitov obětí, které zahynuly v terezínské Malé pevnosti. Samotná prohlídka začíná na místě registrace nových vězňů, následně nás zavedli do cel. Stísněné prostory, nedostatek vzduchu a starý nábytek dodávají tomuto místu na pocitu nevolnosti. Poté jsme si prošli samotky, sprchy, marodku, popraviště a další cely. Seznámili jsme se s celým chodem vezení. Kdy a jak málo se snídalo, kdy se chodilo pracovat, kdy byla večeře, jak se vězni sprchovali i jak to chodilo na marodce. Dozvěděli jsme se i dobrodružný příběh o jediném zdařilém útěku z Terezína, nakonec jsme se v malém kině podívali na krátký propagační film o Terezíně z dob nacismu. Po celou dobu nás pevností prováděl moc milý pán s upřímným zájmem o minulost tohoto místa. Byl to opravdu hluboký zážitek a je dobré se o Terezíně dozvědět něco více, ale není to nic pro citlivé povahy.

Po návštěvě Malé pevnosti jsme se byli projít po centru Terezína, kde jsme navštívili Muzeum ghetta a podívali jsme se i do židovského krematoria.

Naší další a poslední zastávkou byly Lidice. Kvůli nepříznivému počasí jsme zde bohužel nepobyli moc dlouho. Podívali jsme se na pomník lidických dětí, ke kterému nám něco pověděli naši učitelé dějepisu a zeměpisu Josef Lesák a Štěpán Groll. Tam náš výlet skončil a my se všichni s nově nabytými vědomostmi a zajímavými zážitky vrátili domů.

Karolína Kočíková, O4.B